wz

Základní deska (deska, motherboard = MB)


mb1.jpg, 77kB

Nejrozměrnější vnitřní komponenta, která nám zajistí propojení všech ostatních a tím celkovou funkčnost počítače (samotnou spojovací ústřednou je chipset = čipová sada, integrované obvody, které tuto vzájemnou spolupráci zajišťují). Opět musíme dbát na mnoho prvků, stačí totiž jediný krok vedle a můžeme vracet v lepším případě jednu určitou část, která nám nepasuje. Já ji dal na druhé místo v pořadí, jiní ji vybírají hned na začátku, to už je individuální rozhodnutí.

Samotný výběr započneme určením formátu desky. Je to hromadné označení rozměrů ovlivňující pak především výběr počítačové skříně stejných mír. My se zaměříme na označení ATX používané v běžných počítačích standardní velikosti. Vedle nich tu máme ještě platformy pro tzv. micro/mini počítače, někdy nalezneme pojmenování jako HTPC nebo UMPC. Samotné desky se objevují v kategorii microATX, ITX a další podobné speciality.

Selekcí procesoru, kterou jsme provedli na počátku, jsme si zvolili socket = patici, do kterého jej na základní desce osadíme. Tudíž máme povinnost vybrat odpovídající desku. Procesory obou výrobců využívají vlastních patic, navíc s novými modely zpravidla přichází i nové sockety. U AMD je to řada AM, nejnovější varianta dosáhla verze 3 (AM3), Intel se tradičně drží číselného značení (př. 1156 a 1366 pro své poslední modely i5/i7). Speciálem jsou serverové variace, ty jdou ale silně mimo náš zájem.

mb2.jpg, 89kB

Následovat bude volba paměťových modulů, které se musí usadit do správného slotu pro paměti – viz operační paměť.

S těmi ještě souvisí maximální frekvence pamětí, na které je deska schopna operovat. Dokonce i sama velikost pamětí je omezena, je tedy nutné dobře uvážit koupi, než abychom zbytečně nevyhazovali peníze za výkon, který nemáme jak uplatnit. Ještě poslední zmínka k pamětem – zák. desky obsahují povětšinou 2, „lepší“ pak 4 sloty. Všechny tyto informace nám poskytne specifikace dané základní desky.

Další volba padá na možnost integrované grafiky přímo v základní desce. S postupem času jsou i tyto grafické akcelerátory schopny podat slušný výkon, avšak na kvalitní práci s obrazem či pro herní branži je to nedostačující. Svoje uplatnění potom nachází v kancelářích, školách a takových místech, kde je počítač využit k psaní, práci s internetem, prostě méně graficky náročným činnostem.

Samozřejmostí je poslech hudby či jiné využití audiovizuální stránky počítače, k čemuž potřebujeme zvukovou kartu. V minulosti jsme se nutně museli zabývat jejím nákupem, dnes naopak přídavné zvukovky vyhledávají jen zvukaři a jiní odborníci zabývající se audiem. Integrované kusy od firmy Realtek dnes postačují většině uživatelů.

Internet je už pomalu také považován za samozřejmost, výrobci motherboardů na to reagovali integrací síťových karet. Již dlouholetý konektor RJ45 zasadíte snad do každé desky.

K připojení disků a mechanik tu máme mnoho řadičů ATA (IDE) a SATA, o nichž se dozvíme více později. Důležité sloty pro přídavné karty, jako zvuk či potřeba další síťové karty (např. pro sdílení internetového připojení) obstarají PCI a PCIE (PCI-Express x1) konektory, grafika si vyžádá svůj PCI-Express x16 (v případě starší desky je možné objevit postarší grafický slot zvaný AGP).

Dostáváme se ke konci, kde si probereme zadní panel, ze kterého nám jdou konektory pro veškerou periferii. Jeho počátkem jmenujme PS/2 výstupy pro myš (zelený) a klávesnici (fialový), hromadu USB, síťový, jack 3,5 mm tolikrát, kolik zvukových kanálů zvukovka podporuje, FireWare, externí S-ATA a jiné, každý výrobce a vlastně každá základní deska má svou jedinečnou výbavu výstupů a vstupů.

mb3.jpg, 12kB

Poznali jsme, že nelze jednoduše vybírat postupně díl po dílu, neboť jeden vlastně ovlivňuje druhý.



OBSAH